Zásady zkoušení a technické parametry přístroje na zkoušení vzduchotěsnosti obalů

Princip testu

Metoda č. 1

Tato metoda se používá u obalů, u nichž se během zkoušky výrazně nesníží odolnost vnějšího materiálu vůči působení vody, jako jsou například obaly s vnější vrstvou z plastové fólie.
Odčerpáním vzduchu z vakuové komory vznikne u vzorku ponořeného do vody tlakový rozdíl mezi vnitřkem a vnějškem, přičemž se sleduje únik plynu nebo pronikání vody do vzorku, a tím se stanoví těsnost vzorku.

Metoda č. 2

Tato metoda se používá u obalů, u nichž dojde během zkušebního období pod vlivem vody k výraznému snížení vlastností vnějšího materiálu, jako jsou například obaly s vnější vrstvou z papíru.

Testovací zařízení
Zkušební zařízení se rozdělí na následující části.

Vakuová komora: Skládá se z vakuové nádoby z průhledného materiálu, která vydrží tlak 100 kPa, a z utěsněného víka.

Vakuová nádoba slouží k uložení zkušební kapaliny a zkušebního vzorku; těsnicí víko slouží k utěsnění vakuové komory. Při vytváření vakua by těsnicí víko mělo zajistit vzduchotěsnost vakuové komory.

Během zkoušky nesmí maximální stupeň vakua, kterého lze ve vakuové komoře dosáhnout, klesnout pod 95 kPa, přičemž tohoto stupně vakua musí být dosaženo z normálního atmosférického tlaku během 30–60 s.

Upevňovací zařízení pro vzorek: slouží k upevnění vzorku ve zkušební kapalině ve vakuové komoře; jeho materiál a tvar nesmí ovlivňovat vlastnosti vzorku ani průběh zkoušky.

Potrubí: včetně vakuové trubice připojené ke zdroji vakua a výfukové trubice připojené k atmosféře. Obě musí být vybaveny ventily.

Vakuometr: Slouží k měření stupně vakua ve vakuové komoře a jeho přesnost nesmí být nižší než 1,5.

Řídicí zařízení: včetně vakuového spínače, zařízení pro nastavení podtlaku, sacího ventilu atd.